Pouze pár lidí dostalo šanci zahrát si novinářskou verzi nového českého válečného simulátoru od Bohemia Interactive – Arma 2: Operace Arrowhead. My jsme měli tu šanci být jedněmi z nich a přinášíme Vám exklusivní dojmy. Nástupce legendární Operace Flashpoint se tváří ambiciózně, a my máme po dohrání preview verze dojem, že tohle bude opět skvělý herní počin, nesoucí se v duchu slavného předchůdce.
Vše to začalo Operací Flashpoint, která se posléze dočkala datadisku Resistance. Potom byla delší pauza, a vyšla ArmA: Armed Assault. Sice ne moc opěvovaná, ale přece jen dobrá hra se také dočkala svého datadisku – Arma: Queen´s Gambit. Loni ale přišlo to pravé ořechové, na co jsme od dob OFP čekali – ARMA 2, která se opravdu povedla a dodnes mezi hrami tohoto typu nemá konkurenci. I tento díl bude obohacen rozšířením – tentokrát ale nejde o žádný obyčejný datadisk, ale o plnohodnotný, samospustitelný přídavek, který vydá na několik hodin hraní – Operace Arrowhead.
Jsme rádi, že nám PR oddělení Idea Games poskytlo preview verzi hry, která byla velice obsáhlá – k dispozici jsme měli tři singleplayer mise z kampaně, dvě multiplayerové mise, čtyři tutoriály, editor misí a mód Armory (dostupný i v předchozích Armách). Opravdu skvělá porce zábavy dokázala to, že se vývojáři z Bohemia Interactive opět vytáhli a jejich důraz na všemožné detaily až bere dech. Tohle jinde nenajdete.
Pojďme nejprve k single misím. Co se týče takové té “hrubé kostry“, vše je při starém. Abyste ale dobře rozuměli – před každou misí se opět nachází brífink v podobě mapy bojiště, kde je vše důležité detailně označeno a popsáno. Po přečtení instrukcí a zhlédnutí mapy vám už nic nebrání v tom, abyste se vrhli do bitevní vřavy.
Jak jsem již psal, k dispozici jsme měli tři singleplayerové mise, které byly rozmanité a poskytly nám příležitost vyzkoušet si jak stealth misi, tak i tankovou bitvu či ovládání útočné helikoptéry.
První mise z kampaně hry se odehrávala v horách Tákistánu, kde jste měli se svými čtyřmi spolubojovníky osvobodit rukojmího a vyčistit nepřátelskou základnu. Co se týče prostředí – skvělé provedení. Už v ARMĚ 2 byla grafika na vynikající úrovni, ale po hraní Operace Arrowhead mám pocit, že tady jsme s vizuální stránkou ještě o něco dál. Krajina je zpracována opravdu výborně, stébla trávy se kmitají v horském letním vánku, skály mají dokonalé textury, mraky a slunce se pohybují a okolí celkově působilo skoro tak, jako byste se v horách Afgánistánu nacházeli osobně.
Ovládání vojáka, zbraní, vozidel i mapy je od dob Operace Flashpoint stejné, tudíž ostřílení hráči by s ním neměli mít velký problém. V první misi jsme se tedy naše pětičlenná skupinka plížila dolů po úpatí hory, kde se nacházela nepřátelská základna, ve které byl vězněn příslušník amerického armádního sboru. V dáli byla vidět nějaká ostřelovaná vesnice s dokonalými efekty výbuchů a kouře. To ale nebyla naše starost. Cíl se nacházel ve střežené základně, do které když jste se dostali, dýchla na mě atmosféra OFP. Přestřelky s nepřátelskými vojáky jsou stále zábavné a složité. Nepřátelé mají vysokou AI a při prvním vašem výstřelu se všichni vrhnou do úkrytů a zuřivě gestikulují na své spolubojovníky a posílají je směrem, kde se podle nich nacházíte. Při boji v oné základně jsem ale zažil něco, co ve hrách už moc není – napětí. Musíte být opravdu ostražití, přece jen se jedná o válečný simulátor, kde nic není “jenom jako“ – stačí se jen špatně pohnout, moc vystrčit hlavu, pleskne výstřel a je po vás. Tohle vás nutí přemýšlet a taktizovat, ne jen tupě střílet. K tomu vám opět dopomáhá prvek, který vám umožní dávat rozkazy vašim spolubojovníkům (jako jdi tam, útoč na to, formace...). Dobré a promyšlené tahy se opravdu vyplatí. O pozici velitele ale teď více.
Další mise, která byla v novinářské verzi hry k dispozici, byla působivá tanková bitva. Jako hráč jsem se ocitl v pozici velitele tanku, který vedl útok na vesnici, kterou obývala nepřátelská těžká bojová technika. Působivější střet tanků jsem snad nezažil od OFP a její mise Tanková rallye, kde jste osvobozovali Malden. Tohle sice nebyla nikterak masivní bitva, ovšem zase se tady nacházela ona atmosféra starých časů, kdy OFP znamenala revoluci ve hrách nejen v našich luzích a hájích. Z pozice velitele jste se klasicky řídili ukazateli směru na monitoru a pomocí navigačních kláves jste naváděli tank k cíli, rovněž jste mohli dávat rozkazy střelci (cíl, typ munice), nebo přepnout na manuální střelbu. Tank na moje rozkazy reagoval rychle a prakticky všechno v této misi jsme už mohli vidět v předchozích hrách od BIS – ovládání a koncept zcela stejné, ovšem technické provedení, fyzika a grafická stránka udělají své a máme tady působivou misi, která opět nutí k taktickému myšlení a k opatrnosti v hráčském jednání. Chyba opět znamená konec hry.
Třetí mise se odehrávala v noci a byl jsem v pozici pilota útočné helikoptéry, která měla pod rouškou noci zaútočit na nepřátelské cíle. Tady šel celkem poznat pokrok od ovládání vzdušné techniky – v OFP, nebo i v starších Armách šly helikoptéry a stíhačky ovládat docela složitě a ne vždy se vám je podařilo udržet v ideálním směru a výšce. Tady šlo vše tak nějak jednodušeji a ovládání nebylo již tak obtížné. Jinak co se týče bojové techniky (v tomto případě pilotované helikoptéry), pohled z kokpitu je opět pastvou pro oči nejen fandů do armádní techniky. Ukazatele jsou v noci podsvícené, všechny budíky ukazují reálné údaje, které se podle situace mění, nejde o mrtvé textury. Mise rovněž zábavná, zabrala poměrně dost času, protože ovládání strojů si stále žádá jistou dávku zručnosti.
Nyní něco k doplňkovým věcem, které preview verze hry obsahovala. Nejprve zde bylo i několik tutoriálů. Klasická návštěva výcvikového střediska, ve které vám bude vše pečlivě vysvětleno a budete mít možnost si to i vyzkoušet. Jednalo se o pohybový výcvik – jak se plazit, běh přes překážky, náklon vbok…, o střelecký tutoriál (střelba na pevné i pohyblivé terče z pistolí, samopalů, raketometů i hod granáty) a pak kurzy v ovládání snad všech bojových vozidel, které se hře najdete – pozemní, i ty letecké stroje. Po absolvování těchto výstižných kurzů se i nováček bude cítit na herním bitevní poli, jako doma.
Další zajímavý prvek nese název Armory – jednalo se takovou interaktivní encyklopedii všech vojáků, zbraní a vozidel, které se hře naleznete. U každé položky jsou charakteristické informace, předmět pak můžete shlédnout v akci v několika cutscénách a nakonec si lze i všechno dosytnosti vyzkoušet. Tohle se nacházelo i v ARMĚ i ARMĚ 2. Rozhodně ale skvělý prvek, který dokáže zabavit na dlouhé chvíle a ještě se něco přiučíte.
A samozřejmě nemohl chybět ani tradičně propracovaný editor misí, se kterým lze provádět opravdu velké věci a tvořit všemožné mise i cutscény (výběr z několik kamer, hudby, počasí, denní doby,…), jen co vám fantazie bude stačit. Tady v podstatě nejste ničím omezení a editor misí skýtá (stejně jako dříve) nekonečně mnoho možností a příležitostí, jak si vytvořit své vlastní zábavné mise.
Arma 2: Operace Arrowhead běží na stejném enginu jako ARMA 2 a byl jsem příjemně překvapen HW nároky – ARMA 2 je měla vcelku vysoké a počítač se při hraní na plné detaily docela zapotil – ovšem teď jsem měl pocit, že hra jde na stejné sestavě a při stejném nastavění úrovně detailů jako u loňské Army 2 plynuleji a svižněji. Tvůrci tedy patrně věnovali nějaký ten čas optimalizaci, které se podle všeho povedla. Jinak jak jsem říkal výše – grafika je opět skvělá a s ohledem na to, jak velký svět se ve hře nachází je až udivující vysoká míra detailů, která musela stát hodně práce – ta ale přinesla zasloužené ovoce. Prostředí je ztvárněno dokonale, vše působí jako živé a hra vypadá zkrátka nádherně. Hratelnost je opět chytlavá a ona atmosféra, která na mě při hraní této hry dýchala, mě opravdu zaujala a podle všeho co jsem mohl doposud spatřit, Operace Arrowhead může dosáhnout hodně vysoko. Skvělému dojmu opět přidával soundtrack, který někdy při úvodním letu v helikoptéře připomínal skvělý film BLACK HAWK DOWN (přeci jen se hra odehrává v prostředí Blízkého Východu) a obsahoval i klasicky tvrdší rockové kousky, které zaujaly a do hry dokonale pasovaly.
Kolem a kolem, po dohrání preview verze jsem byl překvapen, jaký krok udělala ARMA směrem kupředu. Opět půjde o taktický simulátor války, nyní v jiném, ale neméně atraktivním prostředí. Hratelnost, grafika a atmosféra byly skvělé a nejen to ve mně zvedá pocit, že bude mít legendární Flashpoint dalšího důstojného nástupce (tím dalším byla samozřejmě skvělá ARMA 2), který svým pojetím zaujme široké hráčské spektrum. Opět jsme dostali důkaz, že Bohemia Interactive nemá v tomto segmentu herního trhu konkurenta. Řečnické zvolání na závěr: chceme víc!
