Jedna ze světlých výjimek mezi většinou her, které na GamesCOMu sice byly ale nemohli jste si je zahrát, byl Flashpoint. Na šest nadupaných PC sestav s posledním buildem Codmasterovského OFP se před stánek Codies stála opravdu pořádně dlouhá fronta, ale odměnou za cca 40 minutové čekání byla možnost si hru na cca 10-15 minut zahrát. I když – odměna jak pro koho.
Flashpoint 2 má, alespoň soudě podle mnou hrané pěchotní mise, k originálnímu Flashpointu hodně daleko. Pro zaryté fanoušky OFP to tedy odměna nebyla a rovnou si znamenejte – OFP2 není pro vás a budete se muset spokojit s Armou od českých Bohemia Interactive. Pokud nicméně máte rádi soudobé čí mírně moderní vojenské konflikty a realistické, i když zároveň jednoduše přístupné FPS hry, OFP 2 vám sedne.
Už když se na hýbající se OFP2 poprvé podíváte, vidíte v něm spíš Battlefield: Bad Company než původní OFP. Trošku komplikovanější BF: Bad Company, abychom OFP nekřivdili. „Battlefield“ pocit umocňuje hlavně celkový vzhled hry s dneska už tradičními desaturovanými barvami laděnými do šedo-žluto-hněda. Pro realistickou hru mi tohle „artistické“ zpracování rozhodně nesedí a degraduje celý zážitek na nudné „hraju videohru a je to vidět na každém pixelu“. Snad to bylo časovým presem, ale do OFP 2 jsem se prostě nedokázal vžít tak, jak by se na realistickou hru slušelo a patřilo.
To i přesto, že na rozdíl od komplikovaného OFP/Army má značně více user-friendly herní rozhraní. Všechny ovládací prvky máte hned po ruce, a pokud hrajete FPS hry, můžete automaticky používat typické klávesy k typickým FPS úkonům. Problém jsem zaznamenal až při hledání C4ky v mém inventáři – to byl jediný okamžik, kdy jsem se musel uchýlit do menu a hledat správnou klávesu v nastavení ovládání.
Mise samotná jinak byla poměrně standardní „nabij zbraň, znič nepřátelské jednotky na kopci, vyhoď do povětří nějakou kravinku“ a tak dále a tak dále… Nejvýznamnější změny se kromě celého pocitu z hraní dočkal systém příkazů. Je z něj jasně patrné jednoduchého dědictví konzolového ovládání, které ovšem na klávesnici poměrně dost zdržuje a občas dá zabrat se přes čtyři různá kruhová menu dopracovat, kam potřebujete, protože na rozdíl od ArmA a OFP musíte na každý příkaz kliknout myší, čísla používat nejde (a jiný způsob ovládání jsem neobjevil).
Co jde OFP 2 k duhu je určitě umělá inteligence nejen nepřátel, ale především vaší jednotky. Na rozdíl od všech her od Bohemia Interactive se vojáci jakžtakž logicky přesunují i kryjí, takže se o ně nemusíte starat až tak často, jako v Armě nebo původním OFP. Sympatickou vlastností hry je i to, že v ní velice dobrým způsobem funguje krycí palba. Ze strany nepřátel to tak markantní není, protože přeci jen jste jako hráč chytřejší a šikovnější, ovšem když zadáte příkaz krycí palby vašim kolegům, máte zajištěno, že nepřítele přišpendlí za nejbližším kamenem či jiným krytím.
To je základním stavebním kamenem pro jakýkoliv bojový přesun. Jakkoliv OFP 2 není ten starý známý hardcore simulátor, neznamená to, že není těžké ve hře přežít. Těžké to je docela dost, a pokud se dostanete do otevřeného prostoru nekryti svou jednotkou, máte to předem spočítané. Kulek můžete nachytat zhruba pět kousků (do méně závažných míst jako noha či ruka). Poté vám začne zbývající kousíček zdraví postupně ubývat do doby, než vyhledáte ošetření nebo … nezemřete. Hezká simulace krvácení, bohužel nejspíš vzhledem k ratingu 16+ bez odpovídajícího grafického ztvárnění.
Celkově na mě OFP 2 moc nezapůsobilo, protože jsem na styl OFP 1 a ArmA docela zvyklý. Je ovšem možné, že se to s finální hrou změní - ačkoliv Codies rozhodně hardcore militaristy svou hrou nepotěší, nevzali to za ten nejhorší možný konec. Hra bude určitě rozsáhlá a já hrál pouze její malý kousek, takže … uvidíme na podzim.
OSTATNÍ
Objednat hru za 999,- Kč
Informace se vztahují k datu
10.09.2009
Autor: Raptor
Zpět k dojmům
