Špagetožrouti se po třech letech vrací, a to s odlišnou strategií, která se lišácky nemíchá do práce Mafie či GTA, nýbrž útočí na hráčův nejslastnější pocit: moc. Je ale Don se samoPALEM projíždějící v kabrioletu kolem PALEM (básnický převrat a zmáčknutí Caps Locku se urodilo čistou náhodou) důstojným pokračováním seriózně pojaté jedničky?
Corleonovic famílie
Pomeranče, chrápání s rybami, napuchlé tváře vyplněné vatou, silácká gesta, drsná zúčtování…to všechno Kmotr měl. I ten herní. Bohužel měl taky čtyři typy krabic, tedy vozidel, a zoufale málo herního obsahu včetně slabší grafické stránky. Druhý díl je sice v lecjakých ryze herních disciplínách zajímavější, obsáhlejší a atraktivnější, ale se značkou „The Godfather“, kterou Mario Puzo proslavil po celém světě, nemá krom názvu a pár postav vlastně nic společného. Pryč je atmosféra, pryč je licencovaný dabing a pryč je známý příběh Corleonovic famílie. Tudíž je pryč všechno, co prvního herního Kmotra doslova povzneslo nad průměrnou 3D městskou akci. Příběh se točí okolo Dominicka (doufám, že stejnojmenný redaktor MafiaGame.cz s ním nemá co dočinění), vašeho alter-ega, které pracuje pod Michaelem Corleonem (na Al Pacina zapomeňte). Po převratu na Kubě však věci začínají nabírat spád a Michaelovi nezbývá nic jiného, než Dominicka poslat do New Yorku, aby šířil respekt „by Corleone“ všemi možnými směry. A co by to bylo za mafiánskou hru, aby hlavní hrdina odmítnul nabídku, která se zkrátka a dobře neodmítá?
It’s only business
Světaznalí už tuší, že Kmotr II lámat rekordy v sofistikovaných hláškách a dramatických situacích asi nebude, čili nám zbývá čistá herní stránka, která se vlastně točí okolo přebírání podniků. Jestli máte podniky, máte i syndikáty, jestli máte syndikáty, máte bonusy, jestli máte bonusy, je vám hej, jestli je vám hej, přidejte si dalšího člena do vaší famílie a jestli si přidáte dalšího člena do vaší famílie, můžete jít přebrat další podnik. A to je hlavní kámen úrazu. Jádro hry tkví v takových misích, které by byly jinde vedlejšími, podružnými ala „zaber aspoň 3 podniky tamté rodině“. Občas sice s někým pokecáte (mj. neskutečně unylý systém rozhovorů často s možnostmi ano-ne-odpal dělá z Kmotra ještě větší hovadinu, jelikož se s hrami jako Mass Effect nebo Fallout 3 rovnat nemůže a tudíž tu překáží a zbytečně natahuje mnohdy nedůležitou část děje), nebo zavolá Michael a s němým výrazem v tváři hledíc z okna vám oznámí nějakou novinu. To je prakticky vše. Nebudeme však hanit Kmotra hned na začátku, pojďme si třeba vysvětlit princip podniků. Každá rodina má po městech (New York, Florida, Kuba) rozeseto několik svých podniků, na kterých vydělává. Cílem celé hry je zmocnit se všech podniků a stát se tak absolutním machrem pod sluncem. Pokud ovládnete 3-4 podniky se stejným znaménkem ve stejném městě, ovládnete i celý syndikát a dostanete bonus, který skýtá př. obrněné vozy, neprůstřelné vesty atp. Tuto strategii můžete uplatnit i naopak, tedy že se zmocníte jednoho z podniků a narušíte tak konkurenční rodině syndikát a vezmete jim bonus. Podniky mají konečně povětšinou jinou strukturu a lze se do nich dostat různými cestami.
Moc se však neobměnil nátlak na majitele, který se stejně v konečném důsledku zvrhne na čapnutí za límec a mlácení o stěnu. Malinkým zpestřením je možnost odhalení zásadní slabiny majitele, která urychlí nátlak a přidá pár drobných. Asi nemusím naznačovat, jakou slabinu bude mít stavbyvedoucí trůnící v pátém patře u okapu nebo majitel elektra, který má sklady narvané televizemi…S tímto vylepšením ale souvisí i jeden roztomilý bug. Zkusil jsem vyhrožovat nějakému majiteli, na kterého mimochodem platilo ničení majetku, že ho shodím ze střechy. Nedal si říct, a tak jsem ho slovy Johna Matrixe „pustil.“ Jaké pak bylo překvapení, když se dle mého úsudku rozpláclý majitel objevil v mžiku za mnou a třepal se znovu jako ratlík. A aby toho nebylo málo…zkuste vejít do konkurenčního podniku s heverem. Co udělají stráže? Začnou se s vámi prát. Jakmile ale vytasíte střelnou zbraň, už to do vás ládují olovem. Well, Britové měli na americké půdě v 18. století podobnou taktiku. Už tehdy ale byla zastaralá…
Hlava nebo břicho?
Copak by to bylo za vládnutí nad městem, kdybyste nešéfovali vlastní rodině. Tedy rodině, on je to spíš gang o 8 lidech včetně Toma Hagena, který naneštěstí díky dalšímu bugu, o kterém už se nemá cenu rozepisovat (zkrátka když máte meeting s osobou v baráku, který si před chvílí úspěšně podmanila konkurence), i on přiložil pěsti k dílu a doslova rozmrdal jednoho ze strážců onoho podniku. Aby však celá recenze nebyla zabugovaná, vrátím zpátky slinu. Možné je mít fyzicky u sebe 3 partnery, z nichž každý by měl mít různé specializace. Nejvíce patrně využijete demoličního experta (vyhazuje sídla a podniky do luftu), technika (znemožní zavolání posil) a kasaře (otevírá sejfy a zámky). Dalších jako rváče nebo žháře jsem příliš nepotřeboval, navíc postupem času můžete své členy povyšovat a tím jim dát do vínku další specializaci. Na konci hry vypadá situace tak, že jdou s vámi 3 nejnabušenější týpci a zbytek chrání vaše podniky, které je potřeba vždy osedlat nejméně 10 strážci, ať se případní agresoři náležitě zapotí. Své bojovníky můžete různě vylepšovat – přidat jim vyšší úroveň zbraní, specializace, zdraví nebo naopak snížit čas rekonvalescence nebo sezení v chládku. To samé platí i pro vás + kdykoliv můžete pozměnit hadry a své vlastní vzezření. Přestože jsou tyto RPG prvky nedílnou součástí hry, nijak enormně se neprojevují. Rozuměj stejně ten barák vystřílíte sami a ať už zaklepou bačkorama 2 nebo 3 spolubojovníci, je to celkem šumák. Občas totiž nabudete pocitu, že se jich to přepadení nijak zvlášť netýká nebo to naopak přepískanou s bílou lajnou a střílí všude kolem, zatímco protivník tupě zírá před sebe. Do auta ale nasedají rychle, to zase jo.
I always want this car!
Jestli se vám celou dobu honí hlavou, co je krom zabírání podniků na Kmotrovi ještě zajímavého, asi odejdete s prázdnou. Asi určitě. Všechna 3 města mají pár ulic, ale většinou zejí neuvěřitelnou prázdnotou. Obyvatelé mohou být svědky vašich nekalých praktik, ale za pár sekund se jejich paměť stejně vymaže. Popravit nepřátele je pěkná věc, ale při zranění na kolena klekne každý, třebaže do vás jen lehce drcne auto. Občané všech měst mají patrně stejné předky, což je nádherně vidět u mise, kdy se ztratí Vincenzo a vy máte vyslechnout asi 10 svědků, kde by mohl být. Nekecám, když řeknu, že polovina svědků vypadala úplně stejně. Vedlejší přivýdělky a systém laskavostí mají dobrou myšlenku, ale na co, když je to otřesně provedené (člena rodiny zabijte jinak než máte a za pár hodin se tam promenáduje znova atd.), objekty mizí doslova před očima, nějaká gravitace při sestupování ze schodů neexistuje a věřte, že bych mohl pokračovat. Všechno navíc v oplzle kreslené grafice, jejíž nejsvětlejší moment je při výbuších nebo bourání pouličního osvětlení. Technickou jalovost ještě podtrhuje nulová interaktivita s prostředím. Nějaký vyvýšený patník se pro vás může stát noční můrou, kdežto do oken se vesele hopsat dá. Abych to ukončil a už sebe/vás netrápil – Kmotr II oplývá hroznými chybami i v těch nejzákladnějších věcech přes logiku, obsah a technickou stránku až se ten kiksovitý labyrint přesune do té zábavné roviny hry a zbytečně jí škodí. Přitom se u Kmotříka bavit dá. Jenom si musíte na monitor nalepit jeden velký tučný nápis „KOMPROMIS“.
The Badmother(fucker)
Jednička byla stylová a držela se věrně předlohy. Dvojka má pár dobrých nápadů a v různých maličkostech a možnostech svého soka předčil, ale co se týče celkového dojmu, pocitu ze hry, ten je mizerný. Hlavní linie je tragická (to jsem ani nezmínil vyloženě rofloidní počínání na Kubě v čele s atentátem na Fidela), osud postav je vám úplně u p*dele a i humor byste hledali marně. Z licencovaného titulu, který měl obrovský potenciál, se stal jenom pouhopouhý herní produkt průměrného ražení. Prosím ty, jenž házely bláto na gameplay video z alfa verze Mafie II, aby se nazí sekundovým lepidlem přilepili k židli a hráli Kmotra II až do absolutního vysílení. Jestli si myslíte, že omerta je druh mexické snídaně a spaní s rybami je nějaká zoofilní narážka, přičtěte si k hodnocení klidně 10-15 bodů.
+ Donův pohled
+ tvoření týmu
+ sice mnohdy nechtěná, ale přeci jen pořád zábava
- nechutné znásilnění předlohy
- stereotypní mise
- nulová interakce
- (pod)průměrná technická stránka
Hodnocení: 5,0 / 10 [50 %]
OSTATNÍ
Navštivte i naši fanstránku hry >>
Kupte si hru za 1.099,- Kč >>
Autor: Satan
Zpět do recenzí
