Vývojáři z Pandemic Studios stvořili nečekaně povedenou městskou akci, která má v sobě kousek Mafie, GTA, Assassins Creed a v neposlední řadě vizuální stylizaci jako ze Sin City od Franka Millera. Rozhodně ale žádnou z uvedených sérií nekopíruje, ale jde si svou cestou, která je mnohdy lepší než u již zmíněných her. Jste připraveni vydat se na vzrušující cestu do nacisty okupované Paříže?
The Saboteura mají na svědomí Pandemic Studios, které patřily po giganta Electronic Arts. Proč o nich hovořím v minulém čase? PS bylo totiž v listopadu 2009 (necelý měsíc před vydáním Saboteura) kvůli špatné finanční situaci zrušeno a o práci přišlo téměř 200 vývojářů. Někteří ovšem přešli přímo do EA, které si ty nejlepší vyžádalo na své nové projekty. Škoda, Pandemic mělo za sebou třeba známé Mercenaries či Star Wars Battlefront. Další dva neoznámené projekty zřejmě spolu se studiem zanikly. Saboteura to naštěstí nijak neohrozilo a objevil se na pultech ochodů přesně podle plánu. Bohudík.
Problémy s grafickými kartami od ATI Radeon
Nedá mi, abych tady nezmínil jednu docela zásadní věc, které se ostatní recenzenti z nepochopitelných důvodů vyhýbají. Většina z vás asi tuší, o co se jedná – hra byla po vydání hratelná pouze na grafických kartách od nVidie a ti, kteří vlastnili ATI Radeon, ti se potýkali s neskutečnou nekompatibilitou. Konkrétně se jednalo o série 2xxx, 3xxx, 4xxx a 5xxx. Hra po nastartování hned v menu zamrzala, což se asi nejnepříjemnější problém, jaký může u hraní hry nastat. Hra v tomto ohledu dokonale dostála svému jménu, a sice – sabotovala naše počítače. I mě se tento problém týkal a dokonce hrozilo, že se na hru už nedostane. Ovšem, nechat krabici ležet někde v šuplíku, to by byla skutečně škoda. V tom mě také utvrdili programátoři, kteří těsně před Vánoci vydali opravný patch a hra konečně bez problémů fungovala. Tady je místo na otázky, proč tvůrci tak nekompatibilní kousek vypustili do světa (něco podobného jsme již zažili s GTA 4). Odpověď se asi nedozvíme, hlavně že hra jede. Je totiž o co stát.
Ještě v kostce, o co se tedy jedná. The Saboteur je městská akce z druhé světové války, odehrávající se hlavně v okupované Paříži. Nechybí tady otevřený svět, ježdění autem, střílení, stealth prvky a především svoboda pohybu, která hlavní postavě umožňuje zdolat jakoukoliv budovu ve městě, včetně dominanty Paříže, Eiffelovy věže. Nyní se pojďme podívat na tuto povedenou hru podrobněji.
Příběh – silná stránka hry
V tomto typu her (a nejen u nich) jde o kvalitní příběh především. Ten se kupodivu u Saboteura povedl skvěle. Hlavní postava je Ir jako poleno a jmenuje se Sean Devlin. Před válkou dělal automechanika, později se dokonce vyšplhal na místo závodníka u stáje Morini. Vedlo se mu skvěle, bydlel s přáteli na venkově a věnoval se autům. Pak přišel ale jeho osudový závod, ve které kromě něj startoval německý jezdec Kurt Dierker, který měl od Říše za úkol vyhrát za každou cenu a ukázat tak světu nadřazenost své árijské rasy. Díky podvodu nakonec vyhraje a Seanovi první místo uteče jen o píď. Ten se tedy se svým nejlepším přítelem vydá na průzkum do německé automobilové továrny Doppelsieg, aby si to s Dirkerem vyrovnal. Jsou ale chyceni vojáky a následně mučeni, přičemž Seanův přítel přijde o život a on sám unikne jen o vlásek. V tu dobu rovněž do Paříže vpochodují okupační jednotky německé armády a celá Francie se děsí, co bude dál. Sean se do francouzského “města hříchu“ vydává rovněž, protože právě tam se nachází i Dirker, ze kterého se vyklubal vysoce postavený důstojník SS, který je v německé armádě všemi respektovaný. Cesta za pomstou tedy začíná. Vše je ve vašich rukách.
Více k příběhu prozrazovat nebudu, zbytečně bych vás připravoval o překvapení. Jedná se ale o skutku povedený děj, ve kterém narazíte i na plno zvratů, klasických pro válečný román – zrada, láska přátelství i hrdinství.
Ve hře vystupuje několik postav, přičemž každá s nich hraje v příběhu určitou úlohu. Do děje stahují povedené dialogy a četné cutscény – některé přímo v enginu hry, některé renderované.
Sladká Francie
Jak již bylo řečeno, hra se odehrává v otevřeném světě, ve kterém se můžete pohybovat dle libosti. Většinou se budete pohybovat po skvěle zpracované Paříži, ve které jsou věrně zachyceny všechny památky (Vítězný oblouk, Louvre, Notre Dame, Náměstí Svornosi, Trocadero, bazilika Sacre-Coeur, kostel St. Sulpice, samozřejmě Eiffelova věž a mnoho dalších věcí, které si můžete prohlédnout, často i zevnitř), čtvrti s historickými domy, parky, nábřeží Seiny vypadá rovněž působivě, katakomby a nechybí tady ani místa pro odreagování (k tomu až na závěr recenze). Město působí živě a jako celek sladěně. Jako třeba v Mafii či GTA, i tady narazíte na plno lidí, vozidel, které se různě pohybují, lidé spolu rozpráví atd. Zkrátka klasika. Co je ale na Paříži nejzajímavější – kdybyste si vzali do ruky mapu města, dalo by se podle ní pohybovat i ve hře, tak věrohodně je město zpracované.
Samozřejmě, ve hře není celé a je hodně zjednodušené, hlavní body ale sedí přesně. Když se vydáte od Vítězného oblouku po Champs-Elysées, dojedete na Náměstí Svornosti s egyptským obeliskem uprostřed, za náměstím se rozkládají Tulerijské zahrady, kterými projdete až na nádvoří Lovru. Dokonalé.
Tak bych mohl pokračovat dál, ale vyzkoušejte sami.
Kromě francouzské metropole ještě navštívíme i poklidný venkov – třeba francouzský Le Havre či malebné německé městečko Saarbrücken.
Surrealismus vládne světu
Ovšem jen ve hře. Grafická stránka Saboteura je kapitola sama o sobě. Tvůrci tady sáhli k dosud ve hrách netradičnímu grafickému pojetí, které připomíná skvělý film Sin City, inspirovaný povídkami Franka Millera. Jakmile do Paříže vpochodují těžké boty okupantů, následované tanky a nesčetnými letouny, město se zahalí do odstínů černé a bílé. Sem tam někde svítí do noci žluté okno, Seanova partnerka Skylar má kolem krku modrý šátek, po městě visí rudé vlajky s hákovými kříži. Temná, ponurá, až depresivní atmosféra se tady povedla na výbornou, že by se dala až krájet. Když se k tomu ještě přidá bouřka a déšť, opravdu z toho jde mráz po zádech.
V černo-bílých konturách se ovšem nebudeme pohybovat pořád. Jak v dané čtvrti splníte nějaký úkol, který sabotujete německé pozice, čtvrť se ihned obarví do svých přirozených barev a nad vaší hlavou vysvitne slunce. Něco jako v nejnovějším Prince of Perisa, kde byl přechod z temnoty do barevného světa vyveden stejným způsobem. Postupem hry tedy vracíte městu barevnost a místním lidem odvahu. Co se ale týče mě, mně se víc zamlouval černobílý nádech. To bylo mnohem atmosféričtější.
Těžký život odbojáře
Sean se přidá k místnímu odboji, pro který plní různé úkoly a postupně se propracovává k hlavnímu nepříteli Dierkerovi, který mu pořád uniká (impozantní byl souboj v nitru hořící vzducholodě). Úkoly jsou vcelku rozmanité a je jich poměrně dost.
Sean má své doupě v jednom pařížském nevěstinci, který je zhotoven parádně. Všude plno popíjejících a rozmlouvajících lidí, polonahých tanečnic a plno dobové hudby, nevázaná zábava tady probíhá čtyřiadvacet hodin denně. To je zase ta smyslnější část Paříže, kterou kromě nevěstinců doplňují kavárny na Montmartru. Ostatně všechny interiéry ve hře jsou povedené a překypují životem.
Postupně budete přicházet do kontaktu s dalšími členy odboje, kteří se schovávají třeba v katakombách pod kostelem či ve sklepních tunelem pod továrnou na zpracování masa. To jsem ale odbočil. Na vašem monitoru se na minimapě zobrazují zkratky jmen (jako v GTA), k nimž si jezdíte pro úkoly. Jak jsem říkal, náplň misí je poměrně rozmanitá a nikdy se ve vás neprobere pocit, že jste něco podobného dělali dvě mise předtím.
Budete například ničit německé továrny ve městě, zabíjet důležité nacistické pohlaváry, zachraňovat vězně před popravou, ničit komunikační stanice, jako z hollywoodského filmu byla mise, kdy jste zachraňovali rukojmí z jedoucího vlaku, který jste potom i s mostem vyhodili do vzduchu, a pokračovat bych mohl ještě dlouho. Dobré je i to, že vás odbojáři posílají páchat sabotáže do míst, kde se nacházejí všechny dříve jmenované památky, takže uvidíte všechno zajímavé, i kdybyste nechtěli.
Kromě těchto poměrně lineárních misí (které ale vždy můžete splnit několika způsoby) jsou tu ještě menší, vedlejší, které hru jaksepatří zpestří. Řeč je třeba o závodech (podobné jako
v Mafii, ovšem mnohem zábavnější a ne tak nesmyslně složité), zabavit dokáže i minihra střílení holubů v parku.
Kromě toho můžete kdykoli ničit zařízení okupantů – benzinky, radary, kulometná hnízda či vysoké stožáry s megafony, ze kterých se linou německé propagandistické projevy. Za to také dostanete peněžitou odměnu, proto se vyplatí tyto mise rovněž plnit. Peníze se hodí vždy, i ve hře.
Zbraně, auta, pohyb
A vezmu to popořadě. Nejprve něco o zbraňovém arzenálu. Zbraní je ve hře velký počet a narazíme tady na klasické kousky z druhé světové války – MP40, StG 44, Tommy Gun, karabiny, brokovnice, pancéřové pěsti, plamenomet, pistole, granáty a několik typů výbušnin. Tyto hračky si můžeme opatřit buď od mrtvých nepřátel, lepší je ale návštěva černého trhu, kterých je ve městě několik a snadno je najdete na minimapě. Trh (a obzvlášť ten černý) nefunguje bez peněz. Ty dostáváte za každou splněnou misi a pak je můžete utrácet za velice užitečné věci. Obchodníci vám prodají nejen zbraně a potřebnou munici, ale i třeba mapy nacistických pozic ve městě, cestovní papíry, falešné doklady a podobné věci, které vám život v okupační zóně ulehčí. Podobné jako v novém Wolfensteinu. Zbraně jdou tady vcelku dobře upgradovat, nakupovat průraznější náboje, teleskopické hledí a podobně. Po nějakém vypečeném kousku se vám zbraň vylepší zdarma – jako v Medal of Honor Airborne. A pozor, munice se opravdu vyplatí dokupovat, na ulicích jí potom moc nenajdete.
Nyní k autům, která jsou pro hru tohoto typu téměř nepostradatelná. Narazíme tady stejně jako v Mafii na několik dobových aut, každé se chová jinak, každé je jinak rychlé a záleží rovněž na tom, zda je nového vzhledu či nějaké staré a oprýskané. S tím druhým většinou daleko nedojedete – kouř z výfuku, škytání motoru, špatná ovladatelnost a to vás často může stát život. Jízdní model je rovněž povedený a není mu co vytknout. Sean se již od začátku hry dokáže dostat do jakéhokoliv vozu, tudíž nijaké zdlouhavé a otravné otevírání zámků tady nehledejte. Rozhodně plus. Auta si můžete také uchovávat v garáži, tam si je i opravovat nebo ho prodat a koupit si za něj jiné, lepší. Opravdovým požitkem je řízení rychlých závodních vozů, které se i přes opravdu vysokou rychlost, kterou dokáží vytvořit, ovládají lehce a pronásledovatelům se s nimi rychle ztratíte z dohledu. Dostanete se tady ale za volant takovým perlám jako je třeba špičkový německý tank Tiger či motorka se sajdkárou.
A nyní již k Seanovým pohybovým dovednostem. Jako správný chlap ovládá několik pěstních chvatů a kopanců, včetně plížení se a následného tichého odrovnání nepřítele. Umí samozřejmě také plavat. Co se ale nejvíc využije, je možnost vylézt na kteroukoliv budovu či objekt ve městě. Tak se dobře prchá nepřátelům, kteří takové schopnosti nemají či se obhlíží terén pro následující souboj. V podstatě je to to samé jako v Assassins Creed – vylezete všude, žádná překážka není dost velká.
Ordnung muss sein
V Mafii a GTA na pořádek ve městě dohlíží policie, v Assassins Creed vojsko, v Saboteurovi okupační armáda. Fungují stejně jako policie – když u vás zpozorují nějakou podezřelou aktivitu (šplhání po zdi, plížení se, sprint okolo německé hlídky či zbraň v ruce) jdou po vás všemi prostředky (armádní džípy, motorky i pouliční hlídky). Rovněž se nevyplatí projíždět přes hlídku, která stráží vstup do okupační zóny – lepší je si sehnat cestovní papíry a pak se budete moct po městě svobodně pohybovat.
Uniknout pronásledovatelům se tady dá celkem snadno – stačí dostatečně daleko ujet (jako v GTA 4). Naštěstí ve hře není nouze o sportovní auta.
Poslední kapitolou je samozřejmě zvuková stránka hry. Jak jsem již psal, dialogy jsou často vtipné a dobře nadabované. Kvalitní je ale především soundtrack (písně uslyšíte v rádiu v autě či v nevěstincích), který obsahuje několik dobových skladeb, které jsou velmi dobře vybrány a podle mě jsou vkusnější než ty v Mafii.
DLC
Jak jsem zlíbil, na závěr něco o stahovatelném obsahu pro hru, který má za úkol hráče od akčních misí odreagovat a především pobavit. Přídavek nese název The Midnight Show a PC verze hry ho mají v sobě už v základu, pouze majitelé konzolí si musí přídavek sáhnout. Co v něm najdeme? Především možnost odemknout v herním nastavení nahotu a několik nových úkrytů v případě, že jste pronásledováni vojáky. Třešničkou na dortu je odemčení VIP místnosti v Seanově domovském kabaretu La Belle de Nuit, ve které můžete shlédnout několik druhů striptýzových vystoupení, nyní již se vším všudy. To dodává hře nový rozměr a prohlubuje hráčův zážitek – přesně tak, jak to v Electronic Arts plánovali.
Ke hře tedy již asi vše. Příběh byl sice dotáhnut do konce a pro Seana uzavřen (pomstu samozřejmě nakonec vykonal), nebyli jsme ale ušetřeni jakéhosi náznaku případného pokračování, které by rozhodně nebylo na škodu a fanoušky původní hry by jistě potěšilo. Nebudeme ale spekulovat, Pandemic Studios zaniklo a kdoví, jak to teď všechno bude dál.
Jak tedy hru celkově shrnout? Navzdory tomu, že druhá světová válka je ve hrách již docela obehraným tématem, The Saboteur z ní dokázal vymáčknout maximum, ukázat ji v novém a nepoznaném světle, a – uspět. Hra jako celek drží pohromadě a obsahuje všechno, co má dobrá městská akce mít – dobrý příběh a zápletku, akční i stealth mise a především dokonalou dobovou stylizaci. Nesmím ani opomenout originální grafiku.
Osobně bych tedy Saboteura všem doporučil. Určitě, dokonalá hra to není a pár věcí by potřebovala vylepšit (třeba AI nepřátel), ovšem takovéto drobné nedostatky ji lze díky ostatním skvělým věcem prominout. Na střední obtížnost zabere 15-17 hodin času, což je optimum – ani moc dlouhá a složitá jako poslední díl GTA, ani moc krátká jako třeba Modern Warfare 2. Mě osobně hra příjemně překvapila a po jejím dohrání jsem z ní měl lepší pocit, než z první Mafie. Je to tak. Kdo si tedy chce zkrátit čekání na Mafii II, která již snad vyjde začátkem léta, The Saboteur je pro něj jasná volba. Zklamáni z něj rozhodně nebudete.
+ dobrý příběh
+ dobová stylizace
+ volnost pohybu
+ grafika
+ soundtrack
+ atmosféra
- nepřátelská AI sem tam vykouzlí podivné situace
Hodnocení: 9,0 / 10 [90 %]
OSTATNÍ
Kupte si hru za 1.099,- Kč >>
Autor: Eso
Zpět do recenzí
