Vítáme Vás na Vokr.com

Vokr.com - Czech game page

NOVINKY
Hlavní novinky (RSS)
Změny webu
Nové sekce
Soutěže
Ze světa her - archív (RSS)
Novinky herních sekcí (RSS)
HERNÍ SEKCE
Aion
Armed Assault
Assassin's Creed
Battlefield
Burnout Paradise
Call of Duty
Command & Conquer
Counter - Strike
Crysis
Dragon Age
FIFA
FlatOut
Gothic
GTA 4
Half-Life 2
Hellgate: London
Hitman
Mafia
Medal of Honor
Mirror´s Edge
Mortal Online
Need for Speed
NHL
Prince of Persia
S.T.A.L.K.E.R.
StarCraft 2
The Godfather: The Game
The Sims
Total War
World of Warcraft
Zaklínač
ARCHIVNÍ SEKCE
Age of Empires 3
Brothers in Arms
Cossacks
El Matador
Enemy Territory: QW
Fire Department
FlatOut
GTA: San Andreas
Heroes 4
Hidden & Dangerous 2
Juiced & Juiced 2
LOTR: BFME
Prey
Rainbow Six
The Movies
Unreal Tournament 3
World in Conflict
INFO
Přehled sekcí
Přidejte se
O HRÁCH A PC
Recenze (RSS)
Recenze Xbox 360 (RSS)
Preview (RSS)
Dojmy (RSS)
Články (RSS)
Rozhovory (RSS)
Vokr.com TV
Hardware (RSS)
VOKR.COM
E-shop
Fórum
TeamSpeak
Podpořte nás
Historie
Redakce
PODPORUJEME
Fractaly
Hudba - The Offspring
Farmers clan
MG


    RECENZE  -  World in Conflict
 


  Bylo to peklo. Ivan na nás dorážel ze všech stran a můj už tak dost starý počítač se zpomalen Vistami snažil vymáčknout ze sebe víc než dvanáct rámečků za vteřinu. Bezúspěšně, ovšem to bylo to poslední, nad čím jsem v tu chvíli přemýšlel. Zajímalo mne spíš, jak s nějakými šesti nebo sedmi podělanými tanky udržet svou pozici a který kus země mám rozbombardovat dřív. K čertu s vyhlazováním a DX10 efekty, bylo by to s nimi sice ještě krásnější, ale o to mi fakt nešlo. Museli jsme dokopat komanče pryč ze Seattlu. Definitivně, navždy a rychle. Jo. Tak o tohle přesně šlo, když byl celý svět v tom podělaným konfliktu …

  Všichni jsme věděli, že World in Conflict od švédů z Massive Entertainment bude přinejmenším netypický a najde si spoustu příznivců. Dvě betaverze a následné demo – to všechno ukazující především multiplayerové kvality WiC - v tom po tři měsíce neútěšně utvrzovalo hráčskou veřejnost. Byli jsme proto připraveni na pořádný kopanec do objemného RTS žánru, jenže on nikdo nic nenakopl. Realtimové strategie se čelně srazily s rozjetým a novinkami plně naloženým nákladním vlakem.

Už úvodem vám říkám, že všechno, co o WiC slibovaly všemožná preview a nesčetné rozhovory, je v podstatě do puntíku pravda. Propracovaný a až nepříjemně uvěřitelný příběh alternativního vývoje studené války tu opravdu je, přičemž i když jde World in Conflictu především o to hráče nenáročně pobavit a přitisknout na nějakých +/- 15 hodin k obrazovce, vypadá na našlapaných strojích lépe než cokoliv, co jste doposud měli šanci vidět. Ovšem zhodnotit jednu z nejzajímavějších PC her jen takto stroze je přinejmenším škoda, tudíž pojďme se na konfliktem zmítaný svět mrknout trošku více do detailů.

Tohle že je RTS? Ale ano!
  Hráli jste Command and Conquer? Fajn, pak máte zcela jasnou představu o tom, jak vypadá klasická RTS. Jako hráč sedíte kdesi v pohodlném koženém křesle, komandujete jednotky ke sbírání jakýchsi surovin, za něž byste pak postavili první budovu (první po nesmrtelném triu základna-elektrárna-rafinérie) a když ji postavíte, můžete se pustit do dalších, před kterými se řadí pěchota a rachotí první tanky. No a pak se možná i na chvíli dostanete k bojování, při němž se vám od zběsilého posouvání myší podře stůl (pokud nevlastníte podložku) a od šílených klávesových zkratek polámou prsty.

Jenže WiC … prostě není klasická RTS. Žádné suroviny, stavění nebo vyrábění, žádná fixovaná kamera s prachbídnou možností zoomování, žádné krkolomné klávesové triky. Všechno ve WiC je nesmírně jednoduché, intuitivní a funkční. Místo těžby tiberia nafasujete pevný počet kreditů, za něž koupíte třeba tři transportéry, k nim tři pěchotní družstva a až vám za půl minuty objednané jednotky spadnou z nebe (a to doslova, protože všemožné scifi továrny nahradil ke studené válce mnohem lépe sedící vzdušný most) pádíte vstříc likvidaci rudých snů o nadvládě nad Severní Amerikou

Odřezáním tak charakteristického stavěcího začátku může vzniknout jakýsi dojem, že WiC vlastně žádnou strategií není. Pravda, nelze popřít jednu věc – WiC je přesným opakem hardcore her, je vyladěn pro masy hráčů, třeba i těch, co by jindy k RTS žánru ani nepřičichli. Pokud toužíte po vymýšlení složitých plánů hodných snad jen rozpočtového výboru naší vlády, WiC vás svou určitou strohostí nepotěší. To málo jednotek ve hře je totiž snad až příliš přehnaně vyváženo, takže spíše než nad nějakými globálnějšími strategickými tahy budete ve WiC přemýšlet nad tím, které místečko bude pro artilerii nejvhodnější a jak to sakra udělat, abych se sedmi tanky obsadil a udržel všech pět checkpointů beze ztrát.

To je na WiC to hlavní, co jej dělá strategií - nepřátelé mají daleko větší počet jednotek než vy a vaši spolubojovnící okolo, proto nezbývá nic jiného, než vaše usmolené družstvo posouvat po mapě jakés takés promyšleně. Vidíte za sebou veliký kopec? Práskněte na něj dělo tak velké, jak jen vám kredity dovolí. Dostali jste za úkol pročesat lesy a najít v nich schované otrlce z řad ruských SPECNAZ? Zkuste proti nim poslat výsadkáře a ne běžnou pěchotu, ta by vám určitě chyběla jinde. Těch pár TA bodů, co vás budou výsadkáři budou stát, v podstatě nestojí za řeč. Nemluvě o tom, že s nimi pak můžete pohodlně odstranit otravné shilky na pobřeží, čímž … ale dost neurčitých spoilerů …

Tohle že není FPS? Ne, ale moc nechybí.
  … přejdeme k nějakým určitějším spoilerům, ne? Ne? Fakt? Hm, tak teda ne no … škoda, nuž směle vpřed k ovládání a příběhu. Že se ovládání WiC od běžných strategií liší, to už jsem zmiňoval. Že je daleko lepší než v jiných strategiích bylo nakousnuto taky. Ale co je na něm vlastně tak speciálního? Tak za a) WiC je opravdu první strategií, kde se při hraní neobejdete bez klávesnice. Vysvětlovat zarputilému, akcí nedotčenému stratégovi zkratku WSAD by bylo do dob před horkou studenou válkou docela velkým dobrodružstvím. Jenže teď, když už onen stratég osvobodil Seattle od rudého praporu a zachránil Sochu svobody (ne, fakt poslední spoiler, přísahám!), se nemusíme vůbec namáhat.

Styl posunování kamery pomocí WSAD totiž stratég přijal téměř za vlastní a nevadí mu ani to, že myš už vlastně používá spíš jen k označování jednotek, zběsilému zoomování a hlavně ke změně úhlu pohledu na celé bojiště, což provádí buď posunutím myšky k rohu obrazovky, nebo daleko efektivněji zmáčknutím kolečka myši. Toliko freecam systém ovládání World in Conflictu, aneb systém, který vám dovolí kouknout se na sovětský HIND shora, zprava, zleva a podržte se – i ze zdola. Jo, opravdu. Pokud z nějakého úchyláckého důvodu toužíte pozorovat ledově kovová „břicha“ vrtulníků, dostanete se do stavů, které se nejlépe vyjádří vytvořením přívlastku ze slova orgasmus. Ehm, schválně, kolik z vás dokáže tento přívlastek vytvořit správně? :)

Za b) je ovládání intuitivní a přehledné. Pokud byste snad měli z počátku problémy překousnout netypický způsob pohybu kamery, určitě nenajdete jedinou věc hanící ovládací panely hry. Když něco mačkáte, bezpečně víte (spoustu tlačítek poznáte i bez prozkoumání tutoriálu, projít jej by ale mělo být vaší poviností), k čemu to slouží. Mimo to taky nemusíte nic sáhodlouze hledat. Interface odpovídá nekomplikovanosti hry a jeho rozdělení na kousíčky je designérským majstrštykem.

Co říct k oddílu příběh? Není třeba dlouho váhat nad tím, jak jej popsat. Prostě si vezměte fakt, že v případě RTS hry mluvím o spoilerech, a je vymalováno. Pravda, nejsou to spoilery takové úrovně, jakou mají třeba spoilery LOST nebo Prison Breaku (blbé přirovnání, přesto použitelné …), ale příběhové pozadí WiC je natolik zajímavé, že je škoda jej odkrývat dopředu. Čeká vás řada dojáků (nejsou sice úplně brečící, ale …), vyprávění pomocí flashbacku, jeden překvapivý zvrat a hutné rozebírání samostatných příběhů herních postav, které tvoří tu nejpodstatnější část celého story.

U příběhu se ale zastavím. Kvality jsou nesporné, jenže pár věcí … no pár věcí trošku skřípe a brání tomu, aby bylo možné dát příběhové části WiC víc než 8 bodů z 10. Zaprvé je to docela velká poházenost jednotlivých dějství (=misí). Podle příběhové osy začínáte kampaň kdesi uprostřed (po neúspěšných bitvách v Evropě se vracíte bránit napadené USA), pokračujete začátkem (to je ona Francie) a nakonec se vrátíte zpět k prostředku , abyste to celé úspěšně pochopili. Říkejte si třeba že si vymýšlím bůhví co, ale mně to takhle nepasuje. Pravda, možná právě v tomhle tkví kouzlo celé kampaně, ale i tak jsem byl trošku vyveden z míry. Díkybohu aspoň za ten konec, jež mne málem donutil ukápnout slzu.

Zadruhé je problémem vaše herní postava, tedy „zezačátkuporučík“ Parker. Pokud mi něco neuniklo, od začátku do konce nepromluví ani slovo a ani mu nikdy nevidíte do tváře. Jasně, je to záměr, ale proč sakra? Proč musí být jasná hlavní postava odsunuta na vedlejší kolej, aby se středobodem zájmu stal spíš kapitán Bannon? Tady se mi taky zdá, že to Larry Bond mohl se scénářem trošku víc promyslet.

Třetí problém je pak pro dnešní hry tak typický, až to možná není problém, ale jednoduše featura AAA titulů – strašně krátká herní doba. 13 hodin, tolik ukazuje po dvou propařených odpoledních a čtrnácti zvládnutých misích můj Xfire. WiC s jeho příběhovými možnostmi by si zasloužil víc a řekl bych, že více i v plánu bylo. Jen už nebyl čas to zpracovat. Přesto přese všechno je však potřeba smeknout. Spousta FPS titulů by si z příběhu i hratelnosti WiC mohla brát příklad.

Jak se to teda vlastně hraje?
  Bohužel perfektně. Proč bohužel? Důvody jsou jasné – intenzivní hratelnost, intenzivní příběh a intenzivní válečná mlata se dohromady spojují v intenzivní zážitek. A když je něco hodně intenzivní a zábavné, většinou nám to hodně rychle uteče, takže náš mozek místo třinácti odehraných hodin hlásá cosi jako „třináct odehraných hodin s kratšími minutami“. Ovšem pořád lepší třináct hodin intenzivní zábavy než třináct hodin nudy, že?. Většinu misí WiC dokážete bez problému zahrát na první zátah – úkoly jsou jasné, cesta taky (ve většině levelů se, často aniž to postřehnete, vydáte přesně po té cestičce, kterou nalajnovali vývojáři a pokud to zkusíte jinudy, bude to sakramentsky těžší), tudíž postupu nic kromě Rusů a plnění úkolů nebrání.

O úkolech WiC už jen ve zkratce – základem je jejich rozdělení na primární a sekundární (nebo hlavní a vedlejší, jak chcete). První zmiňované musíte bez okolků splnit (obsaď tohle, udrž tamto, nepusť Rusy sem), zatímco ty druhé nejsou pro samotný postup hrou nutné. Samozřejmě to ale neznamená, že se na ně máte vykašlat! Právě naopak – docela originální vedlejšáky bravurně dotvářejí atmosféru bitevního pole, kde je vždy potřeba přizpůsobit se aktuální situaci.

A co to má společného s Crysis?
  Naprosto dech beroucí grafické zpracování. Odlesky a odrazy ve vodě, plná podpora DirectX 10, tříštící se domečky, hořící lesy … a pochopitelně zčásti také hardwarové nároky. Pokud máte mašinku výkonnostně pod hranicí GeForce 7900, budete muset dříve či později začít se stahováním detailů. Na WiC je ale naštěstí poměrně krásně vidět, že hra může být hodně zábavná i bez všech „šminek“ a technologického pokroku. Stačí totiž naprosto geniální design levelů, který nezkazí ani rozmáznuté textury. Nemluvě o tom, že výbuchy, čmoud a atomový hřib od všemožných dělostřeleckých podpor vypadají dobře i na kompletně ořezaných detailech. Eh, už jsem říkal, že podstatnou část taktiky ve WiC tvoří pouštění bomb různých druhů a velikostí na povrch zemský? Ne? No, lepší pozdě, nežli nikdy, takže … tady vám to říkám. Jo.

Do technické části recenze ještě vměstnám zvuky. Rád bych použil cosi ve smyslu „balzám pro uši“, jenže dají se hlasité výbuchy nazvat takto jemným způsobem? V realitě asi ne, přesto je jejich podání ve WiC příjemné a odpovídající. Podobně i herci dabingu nepůsobí vůbec kostrbatě, takže atmosféru také nikterak nekazí (ale to nekazili vlastně ani dabéři v CaC3, tam prostě asi kostrbatě znít museli). Hračičkové s jemným sluchem si při hraní WiC můžou mimo krystalické kvality užívat další vymazlené featury – spousty efektů. Příklady? Zvuky v dálce znějí opravdu jako zvuky v dálce, osádky vozidel mají při maximálním zoomu pěkně vypečené hlášky, v oblasti dopadu atomovky se z repráčků ozývá typické praskání … No a pak je tady taky chytlavá hudba a … a dost, konec! :-)

Závěrečné titulky
  World in Conflict ve mně zanechal pořádnou herní stopu. Dokázal mne rozesmát, pobavit, téměř rozbrečet, dobře se na něj koukalo a (dvakrát a tučně napsáno) špatně se mi od něj odcházelo. Před všechny hráče přichází WiC s dokonalou kombinací zábavné, hutné hratelnosti a technologické vyspělosti, čiší z něj chuť švédských autorů vyrobit co možná nejlepší hru. To se jim v rámci možností samozřejmě povedlo, navíc dokázali přijít s na strategické poměry vcelku osvěžujícím, důrazně týmovým multiplayerem, který spolu se silnou atmosférou války kompenzuje kratší singlovou kampaň. Na 100% to není, 95 je vůči zarytým stratégům nefér a 92,5 se mi dávat nechce, tudíž, dámy a pánové, 90%.

+ atmosféra reálného válečného konfliktu
+ promakaný příběh
+ hratelnost nade vše, grafika jen hratelnost doplňuje
+ zvuková stránka
+ multiplayer
+ jednoduché na pochopení

- kampaň svou hutností člověka téměř vyčerpá :)
- málo jednotek
- grafické vychytávky jsou náročné na HW

Hodnocení: 9,0 / 10 [90 %]


OSTATNÍ
Navštivte i naši fanstránku o této hře >>


Kupte si hru za 899,- Kč




Hru na recenzi věnoval CD Projekt, děkujeme!



Autor: Raptor
Zpět do recenzí

SPONZOŘI
EA Czech
Xzone.cz herní e-shop
Supergamer.cz - sluchátka, hry a herní příslušenství
PODPORUJEME
nEophyte - intel e-sports club
Lanzone
SOCIÁLNÍ SÍTĚ
Vokr.com na Facebooku   Vokr.com na Twitteru
HOSTING
Kaora.cz
ANKETA
BlueBoard.cz
SPOLUPRÁCE
Tiscali Games - informace ze světa her
EA - Electronic Arts
CD Projekt - Tvůj zdroj informací
PLAYMAN - distributor počítačových her
Fan stránky RTS hry Cossacks a Cossacks 2 v ČR a SR
Průměrné hodnocení her z českých serverů
GamePark.cz
ABCgames.cz
Best Old Games
STATISTIKY

Google Pagerank - www.vokr.comGoogle Pagerank
S-Rank - www.vokr.comS-Rank
JyxoRank - www.vokr.comJyxoRank
Přidej na Seznam
VERZE 1.07
Copyright © 2004-2013 VOKR.COM více podrobností zde» || vokr.cz@tiscali.cz